Poslední článek z ČR

Tak a je to tady, zítra letím! Je neuvěřitelné, jak to uteklo. Ještě nedávno to byl celý měsíc, pak 15 dní a najednou mám poslední den. Poslední den k tomu, abych si naposled, než se za rok (možná dva) vrátím domů, užila domov. Mísí se ve mně neuvěřitelné pocity. Hrozně se těším, ale zároveň mám strach z neznámého. Je to úplně jiné, než když jsem odlétala do Anglie, či odjížděla do Německa. Abych byla upřímná, mnohem víc se těším, ale mám také větší strach. Přeci jenom, je to dál, není to tak, že je člověk skoro hned zpátky doma. Ale já to zvládnu, o to se nebojím. Myslím, že s takovýma pocitama se setkává většina z nás, kteří cestují.

Kromě zvláštních pocitů ale zůstávám zatím v klidu. Dobaluju kufr, vyřazuju nepotřebné věci, dávám si dohromady všechny papíry, které bych mohla potřebovat s sebou. Myšlenkama jsem už někde na cestě, možná už v Americe. Letím společně s Mínou, jsem ráda, že na to nejsem sama. Teda ne, že by to bylo nezvládnutelný, ale je prostě fajn někoho na cestě mít. :) Letíme s Lufthansou, ve 14:05 odlétáme z Prahy, abychom za hodinu byly ve Frankfurtu. Tam máme 2 hodiny na přestup a 9 hodin cesty před sebou. Co si budem, bude to asi náročné, už jen kvůli přesunu. Vrátíme se v čase o 6 hodin, jsem tedy zvědavá, jak to zvládnem. Nic si nenamlouvám, myslím, že než si zvyknem, tak to bude náročné.

Po příletu nás čeká návštěva imigračního, jsem na to zvědavá. Pak si vezmem kufry a hledáme odpovědnou osobu, která bude držet ceduli s jménem agentury. Autobusem pojedeme do hotelu, ubytují nás... A půjdeme spát. Až do čtvrtka máme training school - budeme mít základy první pomoci, budou nám povídat o očekáváních host rodiny a tak dále. Na úterý je naplánovaný nepovinný výlet do NYC za 80 dolarů. Mína a já jsme si ho objednaly, platí se až na místě. Neskutečně se na to těším! :) Sice nebudu od NY daleko, ale přeci jenom, je to takové první seznámení, ostatní si o tom budou vyprávět, seznámí se tam... Prostě jsem taky chtěla jet. Ve čtvrtek odpoledne se už rozjíždíme k rodinám. Budem odvezeny na vlak/letiště/rodina si vyzvedne v hotelu autem podle toho, kdo kam cestuje. Já jedu vlakem do Philadelphie, kde na mě bude čekat host mum s dětma. Psala mi, že akorát neví, jestli pojede miminko, protože by měl spát. Ale tak to je jasné, to chápu. Pak přijedeme domů a máme mít společnou večeři, což mi přijde fakt milý!

Hrozně moc se těším na ty malé bobísky, o které se mám starat. Opravdu... Vypadají hrozně mile, působí na mě skvělým dojmem, těším se na ně. S HM si také pořád píšeme, píše mi, co vše si nemusím brát, protože to tam je... A taky že se těší, až přijedu. Doufám, že nezklamu jejich očekávání, Vlastně za 4 dny se už uvidíme, je to neuvěřitelný! Úplně se mi chce radostí křičet, ale zároveň brečet. Radost ale přetrvává.

Jsem hrozně moc ráda, že opravdu mám možnost tam odjet a splnit si tak svůj sen. Minulý rok, když jsem o tom začala prvně reálně uvažovat, jsem to odložila z důvodu, že bych pro ně hooodně dlouho nebyla plnoletá, bůhví jestli vůbec, kdybych neprodloužila. To bych už vlastně byla možná na cestě zpátky domů. Teď se to stává skutečností, na profilu mám letenky a v hlavě představu, jaké to asi tak všechno bude. Jsem opravdu vděčná, že tuhle možnost mám, chce se mi brečet radostí. Nejhorší na tom všem bude loučení, to, že tu vše nechám a musím se sbalit do 23 kil. Věci si tam doukoupím, ale rodinu ne. Naštěstí je skype, facebook a tak dále, takže se nebojím, že bychom nebyli v kontaktu. A navíc, nejedu tam napořád, vrátím se.

Příští článek napíšu možné z training school, uvidím, jak to tam půjde. Jinak až od rodiny. Užívejte si jaro! :)

Má stránka na facebooku