středa 25. května 2016

Orientation

Tenhle článek by si zasloužil být napsaný dříve, ale jaksi jsem to nestíhala, bylo toho moc. Pravdou je, že už jsem polovinu věcí, co jsem chtěla napsat, zapomněla, takže to spíše jen shrnu. :)

Jako první bych zmínila to, že celé školení je o ČEKÁNÍ. O dlouhém čekání, abych byla přesná. První čekání přišlo, když jsme s Mínou dorazily na letiště. Předávali si nás tam jak horkej brambor a čekalo se na další aupairky. Okay, to bych chápala. Ale pak pořád čekání na něco, na aupairky, které nerespektovaly čas (i když nám bylo vtloukáno do hlavy, že být dochvilný je nejdůležitější), čekání na výletě atd. Ale všechny jsme přežily.


Pokud si někdo představuje, že vás tohle připraví, tak vás vyvedu z omylu. Ten, kdo sem jede, tak stejně zkušenosti s dětma má. Spíš to bylo o tom, že nám Jody (naše školitelka), říkala co je tady pravděpodobně jinak narozdíl od našich zemí. Říkala nám o americké kultuře, smýšlení a vychovávání dětí. Také nám pořád opakovala, že za to a to přijdeme do vězení, to a to nesmíme... Nevím co bych k tomu měla víc říct. Ten kdo tady už byl/je, tak ví o čem mluvím. Pokud se někdo chystá, stejně se na to nedá připravit. Já osobně (a myslím, že můžu mluvit za 3/4 holek) jsem se nic nového nedozvěděla. Jinak ale Jody byla super vtipná, takže po té stránce to bylo dobré. Prokládala to i příběhy, které se nějakým holkám opravdu staly, tak to bylo fajn. Nejhorší byla únava z dlouhého letu a neustálého sezení na zadku.

Sešla se tam spousta národností. Přes nás Češky, Němky, Francouzky, Brazilky, Mexičanky, Afričanky, Thajky, Číňanky... Byla tam i jedna holka z Nového Zélandu. Národností tam byla opravdu spousta. :) Vtipné bylo poslouchat v přestávkách, kdy každý většinou mluvil svým jazykem.

Akorát kdybych do toho mohla co mluvit, tak bych celé školení udělala více interaktivní. Určitě by to bylo lepší pro všechny zúčastněné, tolik holek by neusínalo. Myslím, že s tím mělo dost lidí problémy podle toho, co jsem pozorovala. Ale nechápala jsem to, protože jejich posun byl třeba JEN o hodinu. Já měla posun o 6 hodin a kromě úterka, kdy jsem byla unavená spíš z předchozího dne, jsem byla ok. Každý holt reaguje jinak, ale nepochopitelné to rozhodně bylo. Zpátky ale k té interaktivitě. Jen 2x jsme něco dělaly v teamech. První úkol byl, že máme napsat, co si myslíme o Amerických ženách. Každá skupina měla jiné zadání. Pak se to za skupinu prezentovalo a Jody nám řekla, co si většinou Američani myslí o nás aupairkách. Jako první bylo, že jsme hezké. Hodně hezké. To všechny pobavilo. :D Nejhezčí jsme hned z rána, kdy se vykutálíme z postelí, v jedné ruce dítě, v druhou připravujeme obědy do školy a ještě k tom nestíháme. Každopádně pro pobavení to bylo dobré, to zas ano.
Druhý úkol byl rozdělen podle toho, jaké skupiny dětí budeme mít. Já šla do skupiny k miminkům, bylo jich tam nejmíň. A tentokrát by úkol, ať sepíšeme co můžeme dělat s dítětem do 1 roku, když prší, je rozbité auto a musíme tedy být doma. Myslím, že jsme tam toho měly dost. Prezentovala jsem to s jednou holkou z Brazílie, Jody nás pochválila, tak snad dobré. :)

Ubytování bylo taky skvělé! :) Každý den čisté ručníky, dokonce nám stlali, tak jsem byla hodně překvapená. Jo a abych nezapomněla. To bych nebyla já, kdyby se prostě nestal nějakej trapas. První noc, kdy jsem se chtěla dostat do pokoje, tak mi to nešlo, až jsem myslela, že se zoufalstvím a únavou rozbrečím. Postupem času jsem pochopila, že karta se musí na chvilku zastrčit do dveří a pak hned vyndat. Rozbliká se zelené světlo a půjde otevřít. No, jsem zas o něco moudřejší. :D

Akorát co bych řekla k jídlu... Je to jeden velkej hlad, pro mě byly nejlepší snídaně. Vzala jsem si vždy bagel, k tomu Philadelphii a talíř ovoce. K obědu rýži se salátem a o večeřích ani nemluvím. Když jsem to viděla, říkala jsem si, že tak moc zhubnu, že nechápu, jak tu někdo přibírá. Výsledkem je že mám dole 5 kilo za první týden. Ale myslím si, že dlouho to nevydrží, protože můj HD je opravdu skvělej kuchař, haha.

Nenapadá mě, co víc bych ke školení měla napsat. Pokud má někdo otázky, může se zeptat a já ráda odpovím, když budu vědět. :)












4 komentáře:

  1. Ahoj, jsem ráda, že jsi to přežila. Můžu se zeptat.. ty jsi v USA přes AupairinAmerica? Díky:)
    Anička

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuj :) Haha, přežívám stále, i když osobně bych se zakopala někam pod zem už dávno :D Jsem přes AuPairinAmerica :)

      Vymazat
  2. Zapomněla si na hektolitry kávy, které tam tekly proudem do všech holek. :D Byla pecka, jak se ráno všechny rozeběhly ke kávě. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zapomněla jsem tak na trilion věci, ale zrovna tohle je důležité ! :D

      Vymazat