V úterý jsme měly možnost jet na výlet do NYC. Výlet stál 80 dolarů a měl nás prostě seznámit s městem jako takovým. Spousta holek, které tady už dávno jsou, říká, že je to naprosto zbytečné vyhazování peněz a tak dále. Já bych k tomu řekla jediné - je to asi o tom, co kdo očekává. Pokud si někdo myslí, že jedno odpoledne stačí k tomu, aby se dal projít celej New York, tak je na omylu a holt je pak zklamanej. Já ni nevím, co jsem od toho očekávala. Jela jsem hlavně proto, že jsem chtěla zažít tu atmosféru, něco vidět, víc se seznámit s ostatníma holkama. A hlavně jak se znám, kdybych nejela, tak by mi to pak bylo líto a vyčítala bych si to.
Zhruba kolem půl páté jsme vyjeli. Dostali jsme sváču na cestu a nastoupili do autobusu. S Mínou jsme chtěly sedět nahoře, už jen kvůli hezčímu výhledu, ale především kvůli tomu, že by to zas bylo něco nezvyklého. Bohužel se na nás už nedostalo místo. Byly jsme odsouzeny (a takhle to píšu opravdu schválně!) sedět dole. Dole, kde byly jen Brazilky a 2 Francouzky. Já nechci být zlá nebo tak něco, nikoho nehážu do jednoho pytle, ale ty Brazilky (NĚKTERÝ!!!!!!!!) jsou TAK nevychovaný. Krkají, zívají s nezakrytou pusou, tahají nudle až z paty a nikdy se nevysmrkají, jsou hlučný a neslušný. Já mám na pokoji hned 2. Jedna je přesně ten příklad, který popisuju, ta druhá je ale SKVĚLÁ. Takže opravdu tam jsou rozdíly, ale to je tak u všech národů.
Celou cestu jsme s Mínou byly nalepené na okýnku a čučely jsme ven. První šok byl hned při vjezdu do City. Projížděli jsme Bronxem a opravdu to bylo tak, jak je to ve filmech. Černoši, vysoké oprýskané budovy, obchody s problikávajícími nápisy, ale hlavně... TUNA ODPADKŮ! Všude byly velké černé pytle, do kterých by se snad dala schovat i mrtvola a to nekecám. Jít tam pěšky, ať už sama nebo ve skupince, tak bych se asi bála. A je mi jasné, že to byl jen slabý odvar toho všeho, co tam opravdu je. Ale jsem ráda, že jsem viděla i tuhle podobu New Yorku a ne jen tu, která je opravdu určená pro turisty.
Nezáleží na tom, jaká část New Yorku to byla, všude byly budovy, které byly vysoké až do nebe. Kolikrát jsem měla co dělat, abych vůbec viděla vrchol. Na sedačce jsem skoro ležela, ale stejně jsem měla problém. Pro tohle bude rozhodně lepší pěší procházka. :) Nejen kvůli pohledu, ale také kvůli fotkám. Bohužel, z autobusu to bylo opravdu obtížné fotit. A když už jsem myslela, že by se mohla fotka povést, tak jsme se pohli a vše zase bylo v prčicích. Za celej den jsem nafotila opravdu mraky fotek, ale sotva čtvrtina z nich je použitelná. Ale tak nějak nejsem naštvaná, protože já to viděla na vlastní oči a opravdu to popsat nejde, ani kdybych se sebevíc snažila. New York se musí zažít!
Další věc, která k New Yorku neodmyslitelně patří, jsou zácpy. Ale jaké! Lidé běhají mezi autama, všichni na sebe troubí, chvílema mi přišlo, že snad nemají ani žádné předpisy. Jak jsem to tak viděla, tak jsem si říkala, jak budu tady schopná řídit. A jsem na to pořád zvědavá. Jody (naše školitelka) nám ale řekla, že to, jak jsme to viděly, opravdu nebude náš případ, že se nemusíme bát. No, tak uvidíme. :)
Projížděli jsme přes 5th Avenue, kochali se pohledem. Drahé obchody, spěchající lidi, opravdu jako ve filmech. Průvodce nám o všem povídal a byl opravdu milý. První zastávka, při které jsme opustili autobus, byla u Rockefeller Center. Kdo neví, tak to místo, kde je v zimě kluziště a obrovský stromeček. Dostali jsme pokyny a šli jsme na Top of The Rock. Některé holky se opět tlačily, jako kdyby jim něco mělo utéct. Ale holt je už někdo takovej. Stejně mi přišlo, že ti, kteří se co nejvíc mačkají, jsou v řadě na výtah až za náma. S Mínou jsme si odskočily a šly do fronty k výtahům. Kupodivu jsme se dostaly hned do prvního, který zrovna přijel. Nepamatuju si přesně, kolik lidí smělo jet maximálně. Myslím, že zhruba 16? Dveře výtahu se zavřely a ozvaly se zvuky. Všichni jsme zvedli hlavu ke stropu a dívali se na projekci. Už jen to se mi moc líbilo.
Po vystoupení z výtahu se všichni rozeběhli na všechny možné strany. Mína a já jsme lítaly od jednoho okna k druhému, dívaly se ven a pomalu jsme si uvědomovaly, že jsme opravdu v TOM New Yorku. Je jen škoda, že bylo celkem zataženo a šedivo. Důležité pro ten okamžik ale bylo, že nepršelo. Fotky se ale také celkem povedly.
Další zastávka byla na Times Square. Nevím, co k tomu říct, kromě toho, že je to mnohonásobně větší, než ve filmech. Všechny cedule, obrazovky, nápisy... Je to bláznivé, ale krásné!!!! Hlavu jsem si mohla téměř ukroutit, jak jsem chtěla vidět všechno najednou. Všude davy turistů, ale i obyčejných lidí, kteří spěchali. Všichni se fotili, čeklali na místa, kde chtějí fotku. Opět mraky aut, ale hlavně žlutých taxíků. Prostě New York! Náš čas jsem strávila s Mínou, Karlou a Vanesou. Karla a Vanessa jsou opravdu milé holky. Karla bude bydlet v Marylandu, Vanessa v Massachusetts. Doufám, že si pamatuju dobře, že jsou obě z Mexika. U Karly to vím jistě, ale u Vanessy ne. To je tak, když se za den seznámíte se spoustou holek. Vážně si nejde pamatovat vše, co kdo řekne. To by se musel člověk opravdu zbláznit. Udělaly jsme mraky fotek!!!! Navštívily jsme obchod se suvenýrama, kde měli 10 pohledů za 1 dolar. Skvělá cena! :) Nakoupila jsem si tedy pohledy, s holkama jsme zkontrolovaly čas a zjistily jsme, že za 5 minut máme být u autobusu. Nedalo se svítit, běžely jsme. No, kdybychom věděly, že budem čekat na 2 s prominutím kravky, tak bychom mohly jít normální chůzí. Ty holky přišly o 20 minut později, jen kvůli tomu, že si kupovaly pírka do vlasů!!!!!!!!!!!!! Hlavně, že nám pořád opakují, ať jsme dočasné, obzvlášť u toho výletu, že je to náš čas, o který se snad nechceme okrádat. Myslím si, že většina z nás byla opravdu naštvaná.
Při poslední zastávce jsme v dálce viděli sochu svobody. Byla sotva viditelná okem, tím pádem na fotce vůbec. Je to tedy další z věcí, ke které se musím dostat v New Yorku blíž!
Díky tomuto výletu jsem si ale opravdu uvědomila, že jsem OPRAVDU v Americe. V Americe, kam jsem se vždycky chtěla podívat. A je to mnohem lepší, než jsem si kdy představovala. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat