Kircheimbolanden

Tak mám za sebou první menší výlet, kdy jsem si prošla město! :)

V pondělí mě HM jela přihlásit na radnici, takže jsme s T. jely s ní. Perfektně se to hodilo, protože ve stejném městě měla T. hodinu klavíru. Jako první jsme ale splnily přihlašovací povinnost, už tak tam pán seděl přes čas. Bylo super, jak byl ochotnej - HM mu volala, jestli by mohl počkat, že tam dorazíme za chviličku. Klasicky jsme totiž nestíhaly naplánovanej odjezd, haha. :D


První šok nastal hned, jak jsme stály před radnicí. Čekala jsem nějakou starší budovu, prostě klasika jako u nás. Radnice je tady ale v zrekonstruované budově z 80. let, má i dveře, které se samy otevírají. Čuměla jsem, ne že ne. Kancelář, kterou jsme my potřebovaly, byla naštěstí hned v přízemí, takže jsme nemusely řešit výtah/schody. Téměř jsme tam vběhly, abychom pána nezdržovaly příliš dlouho - přeci jenom už chtěl jít taky domů a známe úředníky. :) K mému překvapení byl ale milej a ochotnej, sem tam jsem mu i rozuměla, ale to spíš byly jen základní fráze, haha. HM mi ještě cestou říkala, že se mě bude ptát, jestli jsem křesťanka nebo katolička, ať se nedivím. Je to prý z toho důvodu, že věřící lidé tady platí z platu rovnou daně. Já tedy žádné daně ze svého kapesného odvádět opravdu nebudu, ale jak už jsem tady registrovaná, tak mi přijde poštou číslo právě k daním, kdybych tady jednou normálně pracovala. Budu ho mít až do konce života, což se hodí. Člověk totiž nikdy neví, kde skončí a třeba se mi ještě jednou bude hodit, kdo ví. Řekla jsem jí, že jsem nevěřící, tak co mu mám tedy říct. Přeci si nebudu vymýšlet žádnou víru, ehm. Prý mu to tedy na tu otázku odpovím a všechno bude v pohodě, tak snad. Musím akorát ještě zjistit, jak to tedy je. Přijde mi docela nefér, že věřící by platili speciální daně (víc) a nevěřící nic. To by rovnou všichni říkali, že nevyznávají žádné náboženství, aby ušetřili. :D Podepsala jsem tedy 3 papíry a hotovo - byla to opravdu otázka pár minut.

Jak jsme vyšly z radnice, HM mi dala nabídku. Zeptala se mě, jestli chci zůstat ve městě, abych si to prošla, sedla si na kafe, cokoliv... Nebo jestli chci jet s ní a T., že musí vyzvednout ještě knížky pro dceru kamarádky, která nastupovala stejně jako T. do první třídy. Rozhodla jsem se pro první možnost - i s hodinou klavíru jsem měla pro sebe asi dvě hoďky, krása! Domluvily jsme se, že před šestou počkám na parkovišti, pojedeme ještě na nákup a pak domů.

No, svého rozhodnutí jsem tak po půl hodině, kdy jsem měla už prošlé celé centrum, začala litovat! :D Měla jsem před sebou ještě hodinu a půl bloumání městem, kde vážně NIC nebylo. Architektura byla super, upravené to taky bylo krásně, ale nebyl tam žádnej obchod (když nepočítám nějakej charity shop nebo co to bylo), nic. Šla jsem tedy svou okružní cestu znovu, pomaleji, fotila jsem každou kravinu kolem sebe. Mám teda asi trilion fotek, které musím promazat, aby mi zbytečně nezabíraly paměť. Spousta z nich je stejných, akorát jinej úhel, větší přiblížení, jiné světlo. Potkala jsem tam i turisty, kteří měli vlastního průvodce. Při prvním okruhu jsem je potkala, když jim prohlídka města akorát začínala. Při druhém jim už končila a průvodkyně se s nima loučila. Také jsem tam našla večerku, ve které prodával milej starší pán. Koupila jsem si tedy muslli tyčinku, abych se posilnila a vrátila se zpátky na náměstí. Tam jsem se posadila, chytla free wifi a čas mi nakonec utekl celkem rychle. :)

Na místo srazu jsem dorazila akorát na čas, takže jsem jen nastoupila do auta. Jelo se na nákup a pak domů, konečně. Fakt jsem se těšila, protože bylo sice hezky, ale když jsem pochodovala dvě hodiny venku, už to taky nebylo dvakrát fajn. Je prostě znát, že začíná podzim. Ale i tak, je tady zatím nádherné počasí! Sluníčko svítí, ani není moc zima - jen když foukne vítr. Ale i tak, v mikině se dá krásně sedět venku.

Na závěr přidávám ještě pár fotek.